Ladislav Renner.

Slyšeli jste už o fotografovi Ladislavu Rennerovi z Českolipska? Je to vítěz soutěže O nejhezčí pohlednici ČR za rok 2012, 2013 a 2014. Prostřednictvím státní agentury Czechtourism jeho fotografie představují Českou republiku po celém světě. Jeho snímky mají prostě atmošku. Proč si Ladislav vybral právě pohlednice? Jak takové fotografování na pohledy, propagační materiály probíhá a jak dlouho taková komerční fotka vzniká? Na co si mají dát amatérští fotografové při pořizování snímků krajin pozor? To a ještě mnohem více najdete v rozhovoru. Čtěte dál. 

 

Jste fotograf krajinář. Hraje v tom roli, že pocházíte v Českolipska, jste tedy obklopen Jizerkami, Máchovým krajem, Lužickými horami a Ralskem, tedy velmi fotogenickými destinacemi?


Prvotním impulsem byla snaha zdokumentovat si mé cestování. Poté jsem narazil na fotografie Roberta Mekiše, které zobrazovaly krásy Českolipska. Naprosto mne jeho fotky nadchly. Zjistil jsem navíc, že je to skoro můj soused. Byl to můj krajinářský vzor, a rozhodně jsem nečekal, že bych někdy dosáhnul jeho úrovně. Dodnes si vzpomínám, už je to asi 9 let, co jsme spolu byli jednou fotit. Na Panské skále. Byla mlha, vyloženě ošklivé počasí a já si říkal, proč tam vůbec jedeme. Ukázal mi, že i v takovémto počasí lze udělat zajímavé snímky. Mně se samozřejmě tehdy nic nepovedlo, o focení jsem neměl ještě ani páru. Zdejší region opravdu považuji za jeden z nejkrásnějších v ČR. Troufám si to tvrdit právě proto, že jsem toho procestoval poměrně dost a díky tomu jsem dokázal zpětně ocenit krásu zdejšího kraje. Ale tento názor se dá slyšet od spousty lidí, jak domácích, tak i těch, kteří se sem přistěhovali z jiných míst ČR. To mne vždy potěší a myslím si, že na krásy Českolipska můžeme být opravdu všichni hrdí.


Máte na Českolipsku nějaké oblíbené místo, které se ještě dá vyfotit nějak originálně, aniž by se člověk opakoval?


Záleží, co si člověk představuje pod pojmem originálně. Ale myslím, že poměrně nevšedně se dá nafotit třeba i Panská skála.


Vy jste se ale neomezil jen na focení Českolipska, ale začal hodně cestovat, i po světě. Vybíráte si záměrně známá fotogenická místa, magnety pro turisty, nebo spíš vyhledáváte doposud masivně neobjevené motivy a pohledy?


Mám po babičce celkem toulavé boty (někdejší trampka, na čundr mne vzala už asi ve 2 letech, hrozně jsem s ní chtěl, ale musel jsem se nejdřív naučit na nočník). Ty boty jsem ale objevil až díky práci v Packardu, kde mne to absolutně nenaplňovalo, ale zase solidní výplata mi dovolovala poměrně velké možnosti. Byl to v nadsázce celkem schizofrenní stav, který mne vnitřně rozpolcoval. Cestuji jen po Evropě, největší exotika pro mne byla zatím jen severní Afrika. A i tu Evropu jsem musel kvůli rodičovské dovolené momentálně zkrouhnout. Vybírám si jak místa, která mne osobně zajímají nejen fotograficky, tak samozřejmě i místa s komerčním potenciálem, kde je větší šance fotografie uplatnit.

Ladislav Renner - zámek Vranov nad Dyjí.

 

Vaše fotky nacházejí velké využití na pohlednicích, kalendářících a obecně na propagačních materiálech měst. Funguje to tak, že fotky jim nabízíte "ex post", nebo vám sami řeknou, co chtějí nafotit a předem dohodnou podmínky?


Hlavně pohlednice, fotomagnety a propagační materiály. Zpočátku (několik let) jsem oslovoval zájemce já, a to až tehdy, když jsem se domníval, že jim mohu nabídnout kvalitnější fotky. V současnosti je to již spíše naopak, což je samozřejmě pohodlnější. Bohužel už musím i odmítat nebo to odložit třeba až za dva roky. Kvalitně nafotit zejména větší město není totiž otázka jednoho výletu. Naopak se snažím využít všechna roční období. Bohužel v nížinách už je sníh celkem jen vzpomínkou na minulost, což mne osobně hodně mrzí.

Jak dlouho taková komerční fotka vzniká? Laik si může myslet, že přijedete, párkrát cvaknete a kasírujete peníze. Skutečnost je ale asi složitější.


Tak, jak jste to popsal, to leckdo i dělá a proto mají třeba pohlednice po fotografické stránce nevalnou pověst. Já osobně nerozlišuji, zda fotím komerčně nebo jen tak pro sebe. V obou případech se snažím o co nejlepší výsledek a jsem pro to schopný udělat hodně. Třeba se i dopustit přestupku. Spolupracuji s několika firmami na Dohodu jako fotograf, případně jako obchodní zástupce získávám nová prodejní místa pro produktu typu fotomagnety, kdy zájemci na ně poptávají zejména mé fotografie. Jinak ale většinou fotím zdarma, zcela nezávazně. Stačí mi, když na oplátku dostanu bezplatné ubytování nebo poznám jinak nepřístupná místa. Dříve jsem byl zvyklý i ve městech spát ve spacáku jako tulák. Pro mne je prvořadé cestování, poznávání. Dodnes třeba nemám auto, jen řidičák. O to je těžší nafotit odlehlá místa. Nicméně mi to tak vyhovuje. 
A jinak co se týče propagačních fotografií v turistickém ruchu, tak tady je málokdo ochoten kvalitní práci zaplatit. Dost často si to třeba infocentra fotí svépomocí a podle toho to pak také většinou vypadá.

Ladislav Renner - Pálava.

 

Proč jste si vybral právě pohlednice?


Já třeba začal fotit na pohledy právě proto, že jen málokdy se mi nějaký pohled líbil, a to jsem ještě o focení ani nic nevěděl, takže jsem moc náročný nebyl. Pohlednice beru jako skvělou možnost fotografické sebeprezentace. Potěšilo mne třeba, že mnozí mé pohledy posílají příbuzným či známým do celého světa a příjemci pak žasnou, jak krásnou zemi máme.


S rozšířením mobilů a internetu pomalu opadl zájem o pohlednice. Není to škoda?


Zlaté časy pohlednic, kdy se na nich prý dalo skutečně i vydělat, už jsou v nenávratnu. Nicméně pořád je a bude hodně lidí, kteří si rádi na památku koupí pohlednici, na které je fotografie nějakým způsobem zaujme. Co je už hlavně pasé, to je klasické posílání pohledů. Jak z časových důvodů, tak hlavně finančních. Dále existuje velmi početná jak česká, tak celosvětová komunita zabývající se mezinárodní výměnou pohlednic - Postcrossing. U nich mé pohledy zabodovaly, z čehož mám radost, protože se tak mnoho mých pohledů podívá na ta nejrůznější místa na naší planetě.


Naposledy jsem vaše jméno zaznamenala právě při ocenění fotky hřbitova v Novém Boru. Umístila se sedmá ze 140 soutěžních snímků. Jak vlastně vznikla? A dá se někde koupit?


Jedná se o soutěž O nejhezčí pohlednici ČR, tuším už asi 18. ročník. Hlasuje veřejnost na známém veletrhu GO - REGIONTOUR v Brně. Já se zkusil účastnit poprvé asi v roce 2012. Nečekal jsem žádný velký úspěch. Proto jsem byl docela v šoku, když jsem vyhrál téměř všechna místa z finální desítky. Řekl jsem si, že jsem měl zřejmě velké štěstí, nicméně obdobný úspěch jsem zaznamenal i v dalších ročnících, což je asi za celou historii této soutěže dost neobvyklé. Dokonce v jednom roce byla rekordní účast několika desítek autorů a více jak 400 přihlášených pohlednic. Ale už mi někteří další autoři šlapou na paty, což je ovšem dobře. Ta oceněná pohlednice s fotografiemi Lesního hřbitova vznikla jako vedlejší výstup v rámci focení projektu Cesty tradičních řemesel pro město Nový Bor. Do té doby jsem Lesní hřbitov nikdy nenavštívil a přitom je to naprosto kouzelné místo. Pohled se dá koupit třeba v novoborském infocentru nebo v e-shopu Tap, který se věnuje právě zejména potřebám Postcrossingu.

Ladislav Renner - Hřbitov Nový Bor.

 

Krajinářská fotografie je mezi fotografy hodně populární, zároveň je ale zaplevelená obrovským množstvím kýče a zbytečného balastu, svádí k cukrkandlové líbivosti. Jak moc je pro vás složité se tomu sám vyhnout?


Pokud chcete nějakou pohlednicí či propagační fotografií zaujmout, tak fotografie by asi měla být určitým způsobem líbivá. Pošmournou krajinou oslovíte málokoho, byť by byla fotka sebepovedenější. Ta hranice mezi vkusnou pěknou fotografií a kýčem je tenká a je to i dost subjektivní záležitost. Nikdy se nelze zavděčit všem. Nicméně se snažím jak o kvalitní kompozici, tak zajímavé světelné podmínky a pokud se povede zachytit i nějakou náladu, atmosféru či zajímavý moment, tak to je pak asi největší plus. Nezanedbatelnou roli hraje i technické zpracování, ale to nefotograf či začátečník pochopitelně neřeší.


Vaše fotky zaujmou na první pohled úžasnou prací se světlem. Každý, kdo někdy fotil, ví, že na vhodné světlo se musí čekat, plánovat a často odejít s nepořízenou. Chodíte tedy fotit „na blind“, nebo pečlivě zvažujete a studujete meteorologické předpovědi?


A o tom ta krajinařina je, že většinou člověk vynaloží hodně úsilí, ale dobrou fotku jen tak nezíská. Předpovědi jsou poslední roky značně nespolehlivé a někdy hlásí pravý opak reality. Proto je to hodně o štěstí. Velmi nestálé počasí mi vadí spíš třeba na kole. Jako fotograf ale bojuji se silným oparem či často zastřenou oblohou. Poslední dobou pozoruji, že třeba ráno a dopoledne je krásně a náhle během 10 minut se obloha zastře na celý den. A asi každý krajinář ví, že i když je obloha jinak vymetená, tak zrovna tam, kde Slunce vychází nebo zapadá, je zataženo. Ty krásné dny s výbornou viditelností a beránky na obloze jsou už celkem rarita.


Jak moc vám při práci vadí všudypřítomné reklamy a automobily, dnešní součást měst?


Enormní nárůst aut je celkově velký problém nejen ve městech, někdy využívám zákazu stání při jarním blokovém čištění. Podobně těžké je se při vyfocení vyhnout panelákům a dalším prvkům, které narušují dojem z historických částí měst. Když vidím městské veduty třeba jen sto či dvěstě let staré, tak si říkám, že to by bylo naprosto úžasné focení! Z těch scén dýchá klid a naprostá harmonie s krajinou. Vůbec je obdivuhodné, jaký cit měli naši dávní předci při zakládání měst či hradů. A co teprve takové baroko, kdy se citlivě a promyšleně komponovala krajina se světskou a sakrální architekturou. Dnešní uspěchaná doba je o spoustu hodnot ochuzená. A lepší to už nebude, naopak.


Jakých chyb se amatérští fotografové při focení krajin nejčastěji dopouštějí?


Sám se pořád učím a chyby dělám samozřejmě také. Začátečníci a mírně pokročilí krom častých kompozičních chyb jako je například nezajímavé popředí, fádní obloha, nevyvážená skladba obrazu, neumí vhodně pracovat se světlem. Zejména protisvětlo je velmi náročné na technické zvládnutí, ale pokud se právě protisvětlo umí využít, tak jde o jeden z nejpůsobivějších prvků nejen v krajinářské fotografii. Rozšířený nešvar je softwarové znásilňování fotografie ve Photomatix ve stylu HDR, kdy výsledek leckdy vypadá naprosto nepřirozeně. Se skutečným HDR to ovšem nemívá prakticky nic společného. Kdo má už dostatek zkušeností, tak ví, že tohle experimentování byla jen slepá ulička.


S masívním rozšířením digitální fotografie začal fotit skoro každý, svět se tím dost zmenšil. Je pro vás stále obtížnější nacházet lokality, které stojí za to fotit?


Kdokoliv může dělat cokoliv, ale to ještě neznamená, že to každý bude dělat dobře. Profláknuté motivy jsou samozřejmě největší výzvou, ale je to zároveň velmi dobrá možnost, jak využít svého talentu, kreativity anebo i štěstí na zajímavý moment nebo světelné podmínky.

Ladislav Renner v černobílé.

 

Velkým nešvarem dnešní doby je kradení fotografií. Počítačové programy už dokáží odstranit i vodotisk. Setkal jste se s tím u svých fotek? A jak takové situace řešíte?


Samozřejmě setkal, i s komerčním zneužitím. Řeším to pochopitelně domluvou, kdy mají na výběr stažení fotografie nebo její odkup. Ale není v mých silách vše ohlídat.


Vaše fotky ale masivně sdílejí i lidé na sociálních sítích, na webových stránkách. Řada fotografů to toleruje, berou to za bezplatnou reklamu. Vám takové počínání vadí?


Pokud kolují internetem s uvedením autora, pak s tím nemám problém. Samozřejmě mluvím o nekomerčním využití fotek. Dříve jsem podpis do fotky nedával, ale byla to chyba. Obecně ale povědomí a určitá slušnost ohledně uvádění autora je u nás dost nízká, překvapí to a zamrzí třeba i u státních či soukromých organizací, kterým jste fotky poskytl dokonce zdarma. I když jim raději zdůrazníte, aby uváděli jméno autora dle zvyklostí a dle Autorského zákona, tak ne vždy se tak stane.


Jakou techniku používáte? Vaše fotky prozrazují, že nejspíš pracujete s vrstvami a výslednou fotku skládáte s více snímků pořízených při různé světelnosti.


Můj první fotoaparát, to se psal rok 2005, byl Nikon D70. Velký skok zaznamenal D90 a v současnosti používám D600 s několika objektivy. Poslední 2 roky při náročnějších scénách opravdu používám expoziční bracketing a následné gumování vrstev. Posptproces je pak náročný i časově, zejména když jde ještě navíc o panoramatické skládání. Výsledek je však technicky mnohem lepší, což se hodí zejména na velké tisky pro výstavy, které s velmi dobrou odezvou pořádám každý rok po celé ČR.

Jste u konce. Jak se vám Ladislav a jeho fotografie líbí? Pokud vás zaujal, můžete ho sledovat na jeho Facebookových stránkách.

Lenka
Autor: LenkaWeb: http://www.fotocesta.cz
Fotím, bloguji, dělím se o zkušenosti. Aktuálně fotím s Fujifilm X-E2. Baví mě toulat se Českým rájem, cestovat, běhat a cvičit jógu. Zajímám se o svět fotografie, o zdravý životní styl i různé alternativní směry.

Web používá cookies. Kvůli nařízení EU vás o tom musím informovat.